Jaké jsou aspekty krajinného rázu a co je tedy potřeba chránit?

Hlavními charakteristikami (aspekty) krajinného rázu jsou přírodní, estetické, kulturní a historické složky krajiny. Jedná se například o přítomnost místně významných staveb—pro vesnice je typický například kostel či propojení sídla s okolní krajinou. Dále jde o přítomnost Genia loci. Jedná se sice o něco nehmatatelného, ale ve své podstatě o důležitou charakteristiku místa, která v sobě propojuje všechny aspekty krajiny.

Genius loci je tak významnou součástí krajiny. Podle Skleničky (2002) se krajina neskládá pouze z proudění fenoménů, ale má také strukturu a obsahuje významy. „Každá konkrétní situace se vyznačuje vždy zvláštní kombinací faktorů, které se podílejí na zrodu genia loci (ducha místa), jakožto integrované totality. Existují místa, kde silně pociťujeme rozmanitost a tajemnost sil přírody, jiná místa, kde se hlavním záměrem stalo vyjádření abstraktního obecného řádu a jiná, kde síly přírody a řád dospěly ke srozumitelné rovnováze.“ (Sklenička 2002).

Místa si uchovávají svoji totožnost v určitém časovém rozpětí, takže nutně neztrácejí svého ducha díky změnám v čase a prostoru. Na druhou stranu je stálost podstatných krajinných charakteristik nezbytnou podmínkou pro zachování, ale i vnímání genia loci (Sklenička 2002).

Tím, že se genius loci chrání, dochází k jeho konkretizaci ve stále novém historickém kontextu. Protože tam, kde se ničí kultura (později možno chápat i jako genius loci), následuje sociální, ale i osobní znehodnocení (Cílek 2004).

Jakkoliv má fenomén genia loci svoji materiální, hmatatelnou a objektivní dimenzi, rozhodující pro jeho chápání je subjektivní vjem, vznikající kombinací rozumových a citových, vědomých i nevědomých podnětů (Sklenička 2002). Genius loci může být vázán na jednotlivce a jeho zkušenost, na generace a jejich paměť (tradice) a konečně i na kolektivní povědomí přesahující generace (kult, legenda, mýtus) (Sklenička 2002). V konceptu krajinného rázu tvoří právě genius loci jeho dílčí, možná i zásadní, aspekt, aspekt historický, kulturní a duchovní.

Duch místa má celou řadu vlastností, které jsou jak zcela praktické a přízemní, tak i vznešené (Cílek 2004). Duch místa není pouze poetickou koncepcí romantiků, ale způsobem, jak místo funguje a ovlivňuje naše těla, organizaci práce i pocity (Cílek 2004).

Toto vše je zapotřebí chránit. K ochraně slouží výše citované zákony, aplikované pomocí dalších nástrojů, především pak hodnocením EIA a SEA dle zákona 100/2001 Sb. a 183/2006 Sb. V těchto hodnoceních dochází ke konkretizaci §12 zák. 114/1993 Sb. a to především v rámci odborné studie, jako je hodnocení krajinného rázu, vypracované dle obvyklých metodik (např. Vorel, Bukáček., Matějka, Culek, Sklenička 2004, Löw 2003, Bukáček, Matějka 1997).

Další významné složky spoluutvářející ráz krajiny:

• drobné stavby (stavby kulturní povahy)
• struktura sídla